Bio
Narodil jsem se 17. 6. 1984 v Jihlavě, ale pocházím z Hronova v okresu Náchod. Právě v Hronově jsem vyrůstal, prožil tam celé dětství a začal tam svou bubenickou kariéru… Pocházím z hudební rodiny, otec hraje na lesní roh a dodnes učí v hronovské základní umělecké škole hře na dechové nástroje a vede školní dechový orchestr. Moje sestra je také hornistka a působí v Karlovarském symfonickém orchestru. Matka pracovala jako vychovatelka a učitelka hudební výchovy a uměleckých předmětů na prvním stupni základní školy Žďárky, vesnice nedaleko Hronova. K hudbě jsem tedy měl blízko již od narození, a protože role bubeníka mně byla už asi předurčena, doma jsem od malička „bubnoval“ na polštáře, hrnce, pokličky a všechno ostatní, pod čím jsem si jen trochu uměl představit buben. 🙂
První hudební nástroj, na který jsem však začal hrát, nebyly bicí, ale klavír. K učení na bubny jsem konečně dostal svolení v deseti letech. Bicí mě naprosto fascinovaly už jako malého a pokaždé, když třeba hrála někde v mé blízkosti nějaká kapela či orchestr, musel jsem stát vždy u bubeníka a celou dobu ho sledovat. Tato volba k bubnům tedy byla naprosto přirozená a pro mě vysněná. Jelikož můj otec vede a diriguje již zmíněný dechový orchestr, má bubenická kariéra začala právě tam… Hraní dechových skladeb, různých orchestrálních, filmových i swingových melodií bylo pro mě dobrým začátkem a postupným nabíráním zkušeností, za které jsem dodnes vděčný. Vedle orchestru mě také otec už v mých jedenácti letech brával jako záskok za bubeníka do své kapely, která hrála na plesech, svatbách, zábavách a dalších akcích. Díky tomu jsem si už v dětském věku vyzkoušel hraní mnoha hudebních stylů, například na plesech, „tancovačkách“, nebo silvestrech, od osmi večer třeba do dvou hodin ráno. Samozřejmě jsem byl tehdy malý a v jednu ráno jsem už za bubnama usínal. 🙂 Po celé mé hudební začátky jsem dojížděl k různým učitelům bubnů v okolí Hronova.
Za zmínku pak stojí pan učitel Miroslav Dewat ze základní umělecké školy v Úpici, ke kterému jsem docházel od 12 do 15 let. V tomto věku jsem už začínal poslouchat a obdivovat kapely jako Metallica, Megadeth, Slayer, Death, Sepultura, Ozzy Osbourne, Guns’n’Roses a mnoho dalších podobných metalových a rockových skupin. Obdivoval jsem hraní Larse Ulricha, Nicka Menzy, Davea Lombarda, nebo Geneho Hoglana, učil se na
bubny jejich rytmy a breaky a sbíral jsem všechny metalové časopisy, které u nás tenkrát vycházely. Samozřejmě jsem pak toužil hrát něco podobného… Po jamovaní s kamarády kytaristy a zkoušení hraní coverů od Metallicy nebo Megadeth, mě oslovila hronovská kapela INVASION TO PRIVACY, se kterou jsem v mých 13 letech poprvé zavítal do nahrávacího studia, abychom poté v rozmezí dvou let společně natočili dvě demo nahrávky ve studiu „Hacienda“ Miloše Doda Doležala. S nimi jsem začal hrát i své první rockové koncerty. Moji už tehdy jasnou vizi stát se profesionálním bubeníkem nezastavil ani rozvod rodičů, kteří mě na této cestě dál podporovali. Tou dobou jsem dostal touhu hrát rychlý technický metal podobný mým tehdejším oblíbencům kapele Death. Společně s kamarádem kytaristou podobného smýšlení (Lukáš „Kousek“ Rousek – dnes kapela LocoLoco), jsme založili skupinu ECLIPSE OF SHADOWS, se kterou jsme se snažili tvořit skladby v podobném duchu. Stihli jsme natočit demo a zahrát několik koncertů.
V 15 letech jsem odešel studovat na Státní konzervatoř v Praze. Můj hudební vývoj se obohatil o jazz, fusion, funky, pop a spoustu dalších stylů. Sledoval jsem bubeníky jako Dennis Chambers, Gary Novak, Omar Hakim nebo Dave Weckl. Navštěvoval jsem jejich koncerty, nechával se jimi inspirovat a v tomto období se doba mého cvičení na bicí pohybovala okolo deseti hodin denně. Cvičení a hra na bubny mě úplně pohltila a podřídil jsem tomu vše. Myslím, že jsem měl vždycky velkou vůli a odhodlání stát se dobrým a úspěšným bubeníkem a dělal jsem pro to své maximum. Hltal jsem bubenické časopisy, chodil na koncerty skvělých muzikantů, poslouchal spousty muziky všech žánrů a ze všeho se snažil něco naučit. Vstával jsem v šest ráno, na sedmou jsem byl ve zkušebně a do devíti do večera, kdy se zavíraly zkušebny, jsem cvičil. Na konzervatoři máte v průměru třeba tři čtyři hodiny školy denně, takže je opravdu čas věnovat se nástroji a je na každém, jak tento čas využije. Já ho využil všechen. Přesto jsem ale třeba také uvažoval, že školu přeruším a zavřu se v Hronově do garáže a budu cvičit rok nonstop. To mi rodiče nedovolili, takže jsem konzervatoř dokončil. 🙂 Byla to tedy doba extrémního cvičení a úsilí… Mimo to jsem musel nějaký čas věnovat i cvičení na melodické bicí nástroje jako vibrafon, xylofon, marimba, nebo tympány, jelikož je konzervatoř, na které jsem studoval, zaměřena hlavně na vážnou hudbu. Hraní v symfonickém orchestru na tyto nástroje, včetně třeba také trianglu, mě také tedy neminulo. 🙂 Mezitím jsem prošel různými skupinami, např. JUDAS PRIEST REVIVAL, DEKLARACE X nebo MAYDAY. Do již zmíněného studia Hacienda jsem se vrátil s českou death – metalovou legendou TORTHARRY. Natočili jsme CD s názvem „White“ a jako host jsem s nimi vzápětí odehrál i několik koncertů. Bohužel tou dobou se u mě objevily problémy se šlachami a svaly na rukách, které způsobila velká tréninková zátěž.
Deseti-hodinové každodenní cvičení na bubny si vybralo svou daň v podobě vleklých chronických bolestí obou zápěstí a předloktí. Následovalo jen několik kratších klidových období bez bubnování, ovšem nakonec jsem musel zvolit dlouhou půlroční zdravotní pauzu doprovázenou rehabilitacemi a lékařskou i alternativní léčbou. I přes tyto problémy moje studium Pražské státní konzervatoře pokračovalo, abych se po dalších čtyřech letech stal jejím absolventem. Deset let od začátků bolestí rukou jsem pak bubnoval pouze s obinadly na předloktích, hlavně i z preventivních důvodů. Z toho důvodu mě neuvidíte na fotografiích z tohoto období za bubny jinak, než v trikách s dlouhým rukávem, aby nebylo stahování rukou vidět.
Všechny zdravotní problémy s rukama byly pro mě v té době opravdu složité a dá se říct, že mě poznamenaly dodnes. Odnesl jsem si z toho zejména psychické problémy, které se však objevily v plné síle až o několik let později. Všechen ten tlak, strach o zdraví, neustálé myšlenkové pochody, problémy z dětství atd.. To vše ve mě vyplulo na povrch a vyústilo v extrémní problémy se spánkem, úzkostnými stavy, stavy vyhoření, panickými stavy… Přibližně od roku 2012 bojuji se svými psychickými problémy, o kterých doteď věděli jen mí nejbližší. Asi nikdo, kdo mě zná usměvavého a plného energie z koncertů, by asi nečekal, že spousty nocí před koncerty bylo pro mě bezesných, úzkostných a stresujících… Na spánku se to projevilo nejvíc a je to věc, která mě opravdu hodně trápila a kvůli které jsem v určitých chvílích neměl daleko minimálně k ukončení celé mé kariéry… Na koncertech jsem však samozřejmě nikdy nedal nic znát, vždy jsem do nich dával vše a choval se jako naprostý profesionál. Tím vším se mé problémy ale často ještě prohlubovaly. Zažil jsem mnoho důležitých a úspěšných koncertů, před kterými jsem ale kvůli těmto problémům třeba i vůbec nespal, propadal depresivním stavům a byl často před nervovým zhroucením. I když bych ze všech krásných koncertních zážitků mohl být šťastný, tak ve skutečnosti jsem velmi často v sobě cítil úzkosti, negativní energii, strachy a neuvěřitelně se trápil. Tyto stavy se střídaly nahoru dolů a bohužel tím trpěl i můj soukromý život, který jsem chtěl konečně i mimo bubnování začít žít. To vše jsem se ale samozřejmě snažil a dál snažím řešit, ať už alternativními cestami, tak medicínskými. A s jistou úlevou tady taky můžu napsat, že i díky kvalitní léčbě, se tohle všechno obrací k lepšímu… I když s těmito problémy čas od času stále intenzivně bojuji, učím se žít naplno a bez zbytečných stresů, strachů a obav. To je teď pro mě ten hlavní úkol a cíl… Hudbu a bubnování miluju a nic mě nezastaví! 😉
V osmnácti letech, po zdravotní pauze ohledně problémů s rukama, jsem začal opět hrát s různými kapelami. JESUS OM, jazzové RED SOX TRIO, BON JOVI REVIVAL, PETR POLÁČEK & ILUZE, zpěvačka VICTORIA, půlroční angažmá u první české Superstar ANETY LANGEROVÉ, nebo další skupiny, ve kterých jsem třeba jen hostoval, či pro ně natáčel. Zajímavou zkušeností bylo i třeba tříměsíční působení v cirkusové kapele V CIRKUSE v Praze na Letné. Na doprovázení klaunů, slonů, koní a lvů vzpomínám opravdu moc rád. 😀
V 19 letech se mi podařilo vyhrát konkurz do znovuobnovené české rockové legendární kapely B. S. P. (Balage, Střihavka, Pavlíček), s níž poté následovalo několik úspěšných turné a hraní na všech velkých českých hudebních festivalech. Tato éra byla pro mě branou do profesionálního hudebního života a sbírání zkušeností mezi top českými hudebníky. Na koncertech s B.S.P. začalo i hraní mých bubenických sól, která od té doby prakticky nechybí v playlistu všech vystoupeních, což následně pokračuje i u všech kapel, ve kterých působím. Bubenické sólo se stalo pevnou součástí každého koncertu, který odehraju. Vyvrcholením mého angažmá v B.S.P. bylo natočení DVD „Live in Retro Music Hall“ z listopadu roku 2006. Se zpěvákem Kamilem Střihavkou jsem poté bubnoval 7 let v jeho kapele LEADERS!. Natočil jsem s ním album „365“ a odehrál stovky koncertů.
Do roku 2019 jsem hrál s Michalem Pavlíčkem v jeho triu, přičemž s námi často vystupovalo i mnoho zajímavých hostů z celé české hudební scény, ať už zpěváků, muzikantů, nebo i orchestrů. S touto naší hudební legendou, a pro mě také jednoznačně světovým kytaristou, jsem natočil v roce 2010 troj-CD ,,Srdeční záležitosti”. Jedním z krásných hudebních zážitků byl výroční koncert s Michalem Pavlíčkem v pražské Sazka Areně (nynější O2 Arena) společně se symfonickým orchestrem a spoustou výjimečných hostů. O jeho mimořádnosti svědčí platinové prodeje DVD a CD se záznamem tohoto koncertu i ocenění v kategorii „DVD roku 2006“ na hudebních cenách Anděl. Za zmínku stojí i koncert s názvem „Symfonické rockování“ ve vyprodaném pražském Kongresovém centru, který byl pro mě speciální účastí symfonického orchestru Pražské státní konzervatoře, tedy orchestru školy, na které jsem šest let studoval. Má spolupráce s Michalem Pavlíčkem se rozvíjela nejen na půdě koncertní, ale také i účinkováním v jeho projektech, jako bylo například nahrávání bubnových partů do scénických hudeb, v roce 2008 vystupování v muzikálu DÁMA S KAMÉLIEMI, v roce 2015 nahrané a vydané album „Sociální síť“ společného projektu Richarda Müllera, Michala Pavlíčka a Michala Horáčka, nebo i hostování v jeho kapele PRAŽSKÝ VÝBĚR. V únoru roku 2016 jsem odbubnoval turné legendární české kapely STROMBOLI Michala Pavlíčka a Báry Basikové. Ve stejném roce jsem odehrál také celý tříhodinový výroční koncert Michala Pavlíčka „Pět tuctů Čombeho“ k jeho šedesátinám v pražské hale „Forum Karlín“, který beru jako takový pomyslný vrchol angažmá s ním. Díky svému programu, úžasným hostům, skvělým muzikantům na pódiu a atmosféře, která na tomto koncertě byla, se stal tento koncert jedním z mých největších bubenických zážitků. Koncert tehdy zaznamenávala Česká televize a vyšel také na CD. Zatím poslední album natočené s Michalem Pavlíčkem dostalo název „Pošli to tam!“ (2019). V roce 2018 jsem z časových důvodů musel koncertního hraní v triu Michala Pavlíčka zanechat. Musím přiznat, že mi to dynamické, pocitové a invenční bubnování s ním chybí, ale termínově už to s mými dalšími projekty nešlo dál udržet. S Michalem Pavlíčkem jsme zůstali dál dobrými přáteli.
S Michalem Pavlíčkem a Kamilem Střihavkou se také společně setkáváme na pódiu v uskupení nazvaném SUPERGROUP.CZ. Tato kapela vznikla v roce 2013 na základě hlasování čtenářů magazínu Rock & Pop a rádia Beat, kde čtenáři a posluchači mohli měsíc hlasovat o svého oblíbeného bubeníka, další měsíc o zpěváka, kytaristu, atd. … Výsledkem je složení Kamil Střihavka – zpěv, Michal Pavlíček – kytara, Roman Dragoun – klávesy, Vladimír „Guma“ Kulhánek – basa, Jan Hrubý – housle, Miloš Meier – bicí. Po odehrání úspěšného společného turné příležitostně hrajeme dál na hudebních festivalech i na vlastních sólo koncertech. Repertoár této skupiny se skládá z hitů jednotlivých členů a coverů světových kapel doplněných o naše vlastní aranžmá skladeb a instrumentální vložky. Bubnování s těmito českými osobnostmi a legendami je vždy velká zábava, zážitek a taková muzikantská euforie. 🙂
Od roku 2009 jsem člen metalové maskované kapely DYMYTRY. Původně zamýšlené jednorázové angažmá pro natočení debutové desky „Neser“ a následné hostování na několika koncertech se tak protáhlo ve členství a hraní v této kapele dodnes. Nahráli jsme společně již několik alb, natočili spoustu videoklipů, vydali DVD ze společného tour s českou metalovou legendou ARAKAIN, i vlastní dvoj DVD „Živě 2015“ natočeném na našem prvním velkém samostatném tour. S DYMYTRY odehraji téměř sto koncertů ročně. S kapelou jsme si vytvořili v České republice početnou základnu fanoušků, kterou nazýváme „Dymytry rodinou“. V roce 2017 vydáváme EP nazvané “United We Stand“, nazpívané v angličtině (Dymytry do té doby zpívaly výhradně v češtině), na které navazuje úspěšné německé turné s kapelou Hämatom a první vyprodané headline halové koncerty u nás v České republice nazvané Monstrum. Z pražské Monstrum show vzniklo DVD s knihou vydané v roce 2018. Diář se plní koncerty opravdu vysokým tempem a hlavně ve festivalových letních měsících nejsou neobvyklé dva i tři koncerty za jeden den. Mým rekordem jsou čtyři koncerty za den, což se mě stalo dokonce už dvakrát, ale to už je opravdu na hranici fyzických i psychických možností… Stres z přejezdů na koncerty, složité plánování, velká zodpovědnost, extrémní fyzické vypětí… to mým psychickým stavům zrovna nepomáhalo… I z toho důvodu jsem opustil spousty svých vedlejších hudebních projektů, abych se mohl soustředit opravdu jen na věci, do kterých chci vkládat veškerou svoji energii. Na Dymytry albu „Revolter“ (2019) se ujal produkce uznávaný německý producent Kristian Kohle Kohlmannslehner. Album se stalo platinovým, bylo podpořeno halovým tour, aby pak další koncertní činnost výrazně narušila pandemie Covid19. V tomto období stihneme alespoň odehrát několik headline open air koncertů s názvem „Monster Meeting“ a v nucených bezkoncertních lockdown pauzách dva live stream koncerty. „Monster Meeting“ Dymytry koncerty pokračují od června roku 2021, po dalším několika měsíčním Covid lockdownu. Ve stejné době pracujeme i na našem prvním plnohodnotném albu v anglickém jazyce. Zajímavostí je, že se tohoto procesu nezúčastnil náš zpěvák Protheus, který projevil přání nebýt součástí Dymytry při našich „zahraničních misích“ a soustředit se jen na Dymytry českou scénu a na své sólové aktivity. Proto vznikla tato zahraniční varianta pro Dymytry „worldwide“ s německým zpěvákem původem z Chorvatska – Alenem Ljubicem. Toto první anglické album vychází v lednu roku 2022 u německého vydavatelství AFM pod názvem „Revolt“. Ještě na podzim roku 2021 jsem ale odjel nahrávat bubny také na naše další klasické české album do německého nahrávacího studia Kohlekeller, tedy do sídla přímo našeho producenta Kristiana Kohle Kohlmannslehnera. Deska „Pharmageddon“ vychází v únoru 2022 a je podpořená úspěšným jarním koncertním turné. Následují zahraniční koncerty na podporu alba „Revolt“ se švédskou kapelou Thundermother a hned poté letní festivaly po celé České republice. V listopadu 2022 jsme absolvovali evropské turné s finskou kapelou Lordi. Odehráli jsme 21 koncertů po Španělsku, Francii, Švýcarsku a Německu. Navštívili jsme místa, kde jsme byli s Dymytry úplně poprvé a získali tak spousty nových fanoušků v zahraničí. Po tomhle měsíčním intenzivním cestování přecházíme hned na halové koncerty „Pharmageddon Tour“ po České republice, které se setkávají se skvělou odezvou, a na které bereme sebou opět naše velké přátele z Německa – kapelu Hämatom. Ti nás pak na oplátku vzali v květnu 2023 na své turné do Německa, Rakouska a Švýcarska, kde jsme si užili spoustu opravdu skvělých koncertů a natočili i společné EP s názvem „Pin Me Down„. Během celého tohoto tour jsem natáčel záznamy všech koncertů, abych pak mohl vydat „Dymytry & Hämatom Tour Drum Solo“ , které vyšlo nejen jako video na YouTube, ale i na Spotify, Apple Music a dalších streamovacích platformách. Po dvou následných koncertech v Německu před legendární kapelou Pantera objíždíme v létě 2023 Českou republiku s prestižními putovními festivaly HradyCZ a Rock In Town a koncertní rok pak zakončujeme 24.listopadu zatím největším samostatným Dymytry koncertem v historii – v největší české hale O2 areně.
Ta se nám podařila už měsíc před termínem vyprodat a zároveň jsme se v ní rozloučili se zpěvákem Protheusem, který se rozhodl odejít na sólovou dráhu. V prosinci 2023 vydáváme singl s názvem „MY JEŠTĚ NECHCEM JÍT“ s novým zpěvákem a frontmanem Dymytry – Václavem „Noidem“ Bártou. Na YouTube nový videoklip sbírá každou hodinou shlédnutí po desetitisících a NOVÁ ÉRA Dymytry tímto začala!
Rok 2024 odstartoval vydáním naší druhé zahraniční desky nazpívané v angličtině s názvem „Five Angry Men“ a ohlášením prvního Dymytry headline tour v Německu na březen.
Během roku 2011 začala má spolupráce se zpěvákem Václavem Noidem Bártou a kytaristy DYMYTRY v námi založené kapele NOID. V roce 2012 jsme vydali album „Rány“, po nějakém čase však kapela ukončila činnost, aby se Václav Noid Bárta mohl naplno věnovat svým muzikálovým, sólovým, skladatelským a dalším aktivitám. Na spousty věcích jsem s ním dál spolupracoval i spolupracuju dodnes. Přizval nás např. s celými Dymytry také do svého singlu a videoklipu pro českou top zpěvačku a celebritu Evu Burešovou do skladby „Žena z oceli“. To všechno logicky vedlo na opětovné propojení našich cest na konci roku 2023…
V letech 2008 až 2011 jste mě mohli zaregistrovat v kapele ELEISON. S kytaristou této skupiny René Ryparem (dále Portless, ex-Support Lesbiens, …) jsme v té době také založili projekt nazvaný THE FUSE spolu se zpěvákem Michalem Skořepou a baskytaristou Markem Bero. Dohromady jsme natočili pod tímto názvem tří-skladbové demo.
Moje a Michala Skořepy nalezená společná hudební vlna nás v té době spontánně nadchla pro založení nové kapely. Michal se ujal i kytary a při společném jamování neuvěřitelně rychle vznikaly první skladby a nápady pro naší kapelu STROY. Přibrali jsme k sobě baskytaristu Marka Bera a natočily singly „Forcing The Earth“ (2012) a „Down To The Mountain“ (2013). Marek se později rozhodnul k přestěhování do Londýna a my tak po několika zkouškách jiných basistů přizvali jako nového baskytaristu a člena STROY Jakuba Antla. Ten už je vidět ve videoklipu v již zmíněném druhém singlu. Společně jsme pak konečně nahráli a vydali naše debutové album pojmenované „Adam Reborn“ (2014). To se stalo vzápětí albem roku na některých českých hudebních serverech, klip ke skladbě „Adam Reborn“ videoklipem roku a kapela STROY objevem roku. V roce 2015 jsme se umístili třetí mezi kapelami z celého světa na mezinárodní soutěži GBOB v norském Oslu. Po tomto úspěchu jsme se přesunuli do nahrávacího studia „11AD“ v Los Angeles, abychom natočili několik skladeb s producentem Alainem Johannesem (Soundgarden, Queens of the Stone Age, Chris Cornell, Eleven, …). Během jednoho týdne složené a natočené čtyři skladby vycházejí na EP nazvaném „Like It Or Not“ (2015). Na začátku roku 2017 jsem se rozhodl z kapely, pro moji časovou zaneprázdněnost a tehdejší osobní problémy, odejít. O dva roky později pak skupina ukončila činnost úplně…
V roce 2014 jsem přijal nabídku na post bubeníka v kapele českého zpěváka DANIELA LANDY. Odehrál jsem s ním halové turné „Žito Tour“, bubnoval na jeho „Velekoncertě“ v Praze pro 50 000 lidí, a nahrál album „Žito“ (2015). V kapele Daniela Landy došlo k mému opětovnému setkání s kytaristou Tomášem Varteckým, se kterým jsem už v minulosti vystoupil na koncertě s kapelou WANASTOWI VJECY, ve které jsem jednorázově také bubnoval.
V polovině roku 2015 jsem se stal na nějaký čas členem prog-power metalového projektu EPYSODE belgického skladatele a kytaristy Samuela Arkana. Na albech této kapely se objevuje řada hostů ze světové metalové scény, např. z kapel Evergrey, Pain of Salvation, Symphony X, nebo Triosphere. Z této spolupráce vzniklo mé bubenické video s názvem „Epysode III“.
Několik koncertů jsem odehrál v roce 2018 v sólové kapele kytaristy Guse G. (ex-Ozzy Osbourne, Firewind) v rámci jeho Evropského tour k desce „Faerless“. Toto období však bylo poznamenáno mými zhoršujícími se, již zmíněnými zdravotními problémy, kvůli kterým jsem se rozhodl posléze toto angažmá opustit.
Kromě hraní v kapelách se věnuji i hudebním klinikám a seminářům. Společně s baskytaristou Markem Bero Haruštiakem vznikl v minulosti instrumentální projekt WEIRD EXPERIMENT!?. Semináře jsem pořádal například i s baskytaristou Jarynem Jankem (ex-Krucipusk, ex-Kamil Střihavka, …), či kytaristou Michalem Skořepou. Netradiční setkání proběhlo také s basistou Reggiem Worthym (ex- Ike & Tina Turner), kdy jsme si v rámci jeho workshopů konaných v Praze několikrát společně zajamovali.
Svoje bubenické workshopy a show jsem začal od roku 2012 nazývat DRUMMING SYNDROME. Kromě klasických seminářů jsou k vidění i koncertní verze. V této podobě jsem odehrál již několik turné a vydal Drumming Syndrome DVD (2012). Program těchto mých bubenických show se skládá ze skladeb složených přímo pro tento projekt, dále ze skladeb mých kapel v instrumentálních verzích, z bubenických sól, tak i z povídání o mé hudební kariéře, bubnech, mém vybavení a mých zážitcích a zkušenostech. Průběžně také natáčím svá nová bubenická videa, která přidávám na svůj YouTube kanál. Zejména mé dva Slipknot drum covery se staly na internetu velmi sledované, a proto je můžete slyšet často i na Drumming Syndrome koncertech. V roce 2016 jsem na YouTube zveřejnil svá bubenická videa “Truth Be Told” a “Dymytry Medley 2016”, na která pak navázalo natáčení mnoha dalších videí, jako třeba i filmové soundtracky „300 Rise of an Empire“, „Sherlock Holmes“, nebo „Slumdog Millionaire“ v mých bubenických aranžmá.
Na Seoul drum festivalu v Jižní Korei 2017 byla moje show postavená na bubnování krátkých ukázek slavných metalových kapel (Korn, Slipknot, Metallica, Disturbed…), proložená bubenickými předěly a sóly. Toto vystoupení pak výrazně zasáhlo do budoucího programu Drumming Syndrome koncertů, která začala čím dál tím více zahrnovat hraní slavných rockových, metalových i popových skladeb. Další turné bubenického one-man show projektu Drumming Syndrome dostala název „Drums’n’Rock’n’Metal Hits Tour“ a představil jsem na nich speciální program rozdělený do dvou částí, ve kterých byly slyšet osobitě upravené rockové a metalové světové hity, bubenická sóla, filmové soundtracky, unplugged vložka i odklony do dalších hudebních žánrů. Z divadel, klubů, či kulturních domů Drumming Syndrome přesouvám v letních měsících i na venkovní pódia, kde se délka samostatného vystoupení protahuje až na dvě a půl hodiny. S touto verzí koncertního programu objíždím různá místa dodnes. Má Drumming Syndrome turné, samostatné koncerty, i bubnování na festivalech, či jiných speciálních akcí se snažím vměstnat do mého diáře zaplněného převážně Dymytry.
V roce 2021 jsem natočil patnácti minutové Drumming Syndrome video nazvané Nu Metal Medley. Jak název napovídá, ve videu bubnuju mé oblíbené Nu-metalové skladby od kapel jako Limp Bizkit, P.O.D., Linkin Park, nebo Slipknot, které jsem si místy upravil do svého podání a doplnil o bubenické improvizace a sóla.
Bubnuji na velkých bubenických festivalech ve světě. Za zmínku určitě stojí ,,DRUMMERSDAY“ festival v Holandsku, kde jsem vystoupil v roce 2010 po boku předních holandských a belgických bubeníků, nebo „LA RIOJA DRUMMING FESTIVAL“ 2011 ve Španělsku, kde hráli takové bubenické hvězdy jako Ray Luzier z Korn, Chris Adler z Lamb of God, Chris Coleman (Prince), Tommy Aldridge (ex-Ozzy Osbourne, Whitesnake) nebo Brendan Buckley (Shakira). V roce 2012 to byl „MEINL DRUM FESTIVAL“ v Německu, kde se mnou hráli např. Matt Halpern (Periphery), Benny Greb, nebo J. P. Bouvet. V roce 2014 jsem pak bubnoval třeba na hudebním veletrhu „MUSIC ITALY SHOW“ v Itálii. Na Meinl Drum Festivalu bubnuji znovu v roce 2016, tentokrát se festival koná v polské Varšavě. A tohle půl hodinové vystoupení z „Roma Theater“ nosím v sobě jako jeden z mých „největších“ bubenických výkonů. O týden dříve jsem vystoupil na Adams Drumworld Festivalu v Nizozemsku, kde jsem měl tu čest hrát před jedním ze svých největších bubenických vzorů – Davem Wecklem. Velkým zážitkem pro mě bylo vystoupení na Seoul Drum Festivalu 2017 v Jižní Korei. Neskutečné přijetí od místních fanoušků po i během vystoupení, obrovská stage, skvělá akce, velká show… V tomtéž roce pak ještě jedu představit svůj bubenický program na hudební veletrh Namm/Musikmesse Russia do Moskvy, kde během třídenní akce odehraji tři vystoupení.
Z dalších bubenických festivalů s moji účastí pak určitě patří za zmínku i Drumfest Slovakia, nebo český Bubenický festival ve Vysokém Mýtě.
Po Meinl drum festivalu ve Varšavě se za nedlouho do Polska ještě vracím se svým headline Drumming Syndrome Tour pod záštitou firmy Meinl Cymbals.
30. října 2022 jsem pak bubnoval opět v Polsku – na velkém bubenickém festivalu Silesia Drum Festivalu v Chorzówě. Na něm jsem se setkal opravdu s bubenickou světovou špičkou a bylo mi ctí tam být s bubeníky Chrisem Colemanem, Virgilem Donatim, Kazem Rodriguezem a Wiktorií Bialic. Na tomto festivalu jsem měl za sebou velmi náročný týden a před sebou z festivalu cestu rovnou do Madridu a následné měsíční evropské tour s Dymytry. Během mého pětačtyřicetiminutového setu jsem se tam necítil fyzicky a psychicky úplně nejlépe, snažil jsem se ale do svého hraní vyždímat maximum energie a sáhnout si tam až na hranici svých fyzických možností. Proto si vážím toho, jaké zpětné vazby se mi tam od kolegů bubeníků a fanoušků dostalo, i přes mé velké vyčerpání, které ale věřím, že nebylo mým velkým sebezapřením a úsilím poznat… Bohužel jen tím vším nebyly dobré mé pocity z hraní a užívání si bubnování tak, jak bych chtěl a jak mě to baví. Ohlasy a úspěch na tomto festivalu byly pro mě však dalším velkým zážitkem, zkušeností a zviditelněním mého jména v bubenickém světě.
V roce 2021 jsem natočil Drumming Syndrome vystoupení pro Seoul Drum Festival 2021, který z důvodu Covid lockdownu a celosvětovým opatřením proběhl online formou. Vzniklo dvacetiminutové video nazvané „Welcome to Korea (live for Seoul 2021)„, pro které jsem nacvičil nový program, který zahrnuje bubenická sóla a krátké předělávky skladeb od Metallicy, Slayer, Meshuggah, Linkin Park, Def Leppard a dalších.
Roky 2020 a 2021 se nesou ve znamení Covid19 a s tím spojených lockdownů a zákazů koncertování. To mě ale na druhou stranu motivuje k natáčení různých videí, jak studiových, tak ze zkušebny a k větší aktivitě okolo bubnování i soukromí na sociálních sítích facebook a instagram. Ve zkušebně jsem vytvořil sérii videí „Drum CAVE Videos„, kde do studiově snímaného zvuku bubnů a na jednu, maximálně dvě statické kamery, hraju několik drum coverů. A vzniká také série videí „Drum Cave Phone Shootings videos„, kde bubnuju aktuálně vycházející novinky mých oblíbených kapel pouze na zvuk i obraz telefonu v mé zkušebně.
V tomto období jsem založil také společný projekt se slovenským kytaristou a producentem Brianem Bajakem, který startuje singlem „After The Rain“ v roce 2020. Video k této skladbě je upraveno i čistě do bubenické verze. V roce 2021 pak vydáváme skladbu „Lava Lake“ a v druhé polovině roku 2022 skladby „By The Sea“ a „Osiris Cut Into Pieces„. Videa jsou opět i v bubenických verzích a postupně chystáme celé album, jehož vydání je plánováno na rok 2024-25. Brian se mnou čas od času vystoupí i jako host na Drumming Syndrome koncertech, kde tyto skladby hrajeme live.
Firma Meinl Cymbals mě v prosinci 2020 požádala o natočení vánočního bubenického videa. Vznikla tak nahrávka „Last Christmas“ a tento nápad s vánočním videem mi vydržel i v roce 2021, kdy jsem natočil skladbu „Home Alone„. Myslím, že by se z toho mohla stát taková vánoční tradice, tak že bych v tom pokračoval? 😉
Rok 2022 je pro můj Drumming Syndrome speciální. Je to přesně 10 let od vydání Drumming Syndrome DVD, které bylo důležitým krokem mé kariéry. A za těch uplynulých 10 let se toho událo spoustu v mém bubenickém, i soukromém životě. Takovou první oslavou tohoto mého bubenického výročí je video „Anniversary Drum Solo„, které jsem natočil v lednu 2022.
Druhou velkou událostí pro mě byl Drumming Syndrome koncert v mém rodném Hronově, který se uskutečnil 3.8. 2022 v Parku Aloise Jiráska. A bylo to také přesně deset let od doby, kdy jsem na stejném místě hrál naposledy, a kdy jsem na tomto pódiu křtil právě Drumming Syndrome DVD se spoustou mých přátel a hostů, jako Václav Noid Bárta, Dymytry, nebo Stroy. Tentokrát jsem na tento koncert pozval jako speciálního hosta Dechový orchestr mladých mého táty, se kterým jsem si tak zahrál po více jak dvaceti letech. Toto vystoupení se tak stalo pro mě opravdu nezapomenutelným. Byl to úžasný večer s krásnou atmosférou…
V roce 2023 začala má spolupráce s kytaristou, producentem, zvukařem – Danem Frimlem. Během mého občasného nahrávání v jeho nahrávacím studiu „The Barn“ jsme spolu navázali hudební i přátelský vztah a dohodli jsme se na natočení nového alba jeho industrial-progressive-metalové kapely Mean Messiah. První singl FIRE se objevil 1. listopadu 2023 a celé album nazvané „In Infinite Illusion“ vychází 29.února 2024!
V průběhu Drumming Syndrome let se vyvíjí a rozšiřuje i Drumming Syndrome merchadising. Beru ho jako doplněk mé DS značky, kterou tak můžu více podporovat a zviditelňovat. Před lety to začalo výrobou pár triček, dnes se snažím s grafiky vymýšlet různé designy a originální druhy zboží. Ochutnat tak můžete Drumming Syndrome kávu, na sobě mít Drumming Syndrome mikinu a v rukách držet mé signature paličky. Nákupem tohoto zboží pak podporujete mé bubenické aktivity, natáčení videí a hlavně mi pomáháte zviditelňovat a promovat moji Drumming Syndrome značku. Drumming Syndrome je pro mě životní styl a má vášeň, kterou tak můžete sdílet se mnou. 🙂 Díky za to!
Pedagogická činnost: V podstatě již od mých začátků studií na konzervatoři jsem začal soukromě vyučovat hru na bicí a mít tak možnost, předávat i vlastní zkušenosti. Od roku 2012 do roku 2017 jsem působil jako kantor na Mezinárodní konzervatoři v Praze. V roce 2020 zakládám bubenickou školu s názvem „DS Drum School“, která funguje jak pro zájemce o jednorázové konzultace, tak pro pravidelné docházení. Má koncertní činnost a bubenické aktivity jsou však momentálně tak časově náročné, že na vyučování zbývá opravdu jen málo času a učím tedy jen nárazově. V rámci svého výukového programu pořádám i semináře na hudebních školách.
Něco málo ze soukromí… V roce 2018 jsem se oženil a 24.dubna 2019 se mi narodil syn Adam. Společně už často i bubnujeme a blbneme ve zkušebně a jeho bubenická videa se stávají mnohem úspěšnějšími, než ta má. Haha. 🙂
Jsem firemním hráčem bubnů TAMA, činelů MEINL, paliček BALBEX a blan AQUARIAN. Děkuji také za podporu firmě DOTIKO.